Vrba v nejdolnějším povltaví

Motto: Poprvé jsem uviděl věci, kterým dodnes nerozumím.

Kdysi jsem si koupil krásná slova a ta se ve mně skryla hluboko.
Taková rána bývají jen u nás. Zamlžená. Voňavá. V kaštanech cukrují hrdličky. A nad bohatým tichým krajem se v našedlé obloze ukrývá hrozba letního žáru..

Je ticho, ticho zvonící spoustou hlasů, teplé ticho živého lesa.
...potřebuji stejně naléhavě jako toto místo, jediné místo v celém vesmíru, kde si mohu rozechvělými prsty přečíst věci, které již neplatí.Vím že se mi již nikdy nepodaří vidět trávu jako hebké chmýří na medové paži, lehkonohé srny jako elegantní posly, vymalovaného bažanta s maskou smutného šaška, staletý dub jako baldachýn nad svatebním ložem. Každý další návrat je bolestnější předchozího.

Na příliš krásné věci je lépe jenom se dívat.
Na místě, kde se obloha zhlíží v neuvěřitelné podobě nevlastní sestry.
Suchou nohou přejít zelené moře.
Slunce se protahuje na postýlce temných korun, zrudlé studem marně schovává bříško.

Kde jsou ty doby,kdy chléb voněl a lákal k nakousnutí, kde jsou ty doby a jaké opravdu byly, když daly ze sebe vyrůst kyselému chlebu a plačícím dědkům.

Schopnost konečně se rozhodnout nahrazuji primitivním návratem k místům, kde tuším samu podstatu vlastního bytí, samu podstatu věcí prostým rozumem nepochopitelných.

V údolíčku srnčího skoku

V pradávných dobách lidé věřili, že země je živá a podle toho se k ní chovali.Co nechceš aby se ti stalo, nečiň jiným.

Vždycky jsou výjimky. Jistý Sera Mors ze Sazené se synem káceli v lese stromy. Měli skvělé nářadí a tak jim neodolal žádný velikán. Proto byli pyšní, jak pokořují les a nikdo není lepší. Když svačil u studánky vhazoval do ní opovržlivě zbytky, místo aby nejdříve obětoval a potom sám jedl. Jednou na něho spadl kácený strom a zabil ho.

Mladý byl velice smutný, ale i rozlobený na les, který mu vzal otce. Nářadí měl skvělé, sílu a zkušenost také zdědil a odvahy měl za dva. Mě nedostanete, křičel občas na hrozivé velikány. Jsem mladý a mrštný a mám krásné nářadí. Jednou odpočíval u studánky a zase se zlobil na celý les. Házel kamínky do studánky a schválně kalil vodu. Myslel při tom na to jak celý les pokořit.

Jednou, když svážel dřevo, mu prasklo kolo a kmeny ho zavalily.

Náhoda? Já ale vím, že dodnes v těch místech žije mocná bytost hlídající Auvergne. Pokud jí někdo vyruší, musí jí upokojit obětí. Když není oběť přijata vybere si Bogyňa a její pomocnice co se jí zlíbí. Čas a prostor v tom nehrají hlavní roli. To moderní člověk je jejich zajatcem. Ne však pro bytosti ovládající průchody. Všechny národy znají příběhy lidí, kteří zmizeli většinou ve skalách či podzemí a po letech se vrátili s pokladem už do jiného světa, kde nikoho neznali. Václavské vojsko rytířů také nečeká jen pod Blaníkem, ale také pod Mělníkem a také kdesi v Polsku. … Náš příběh má pokračování v naší době. V časech, kdy byla studánka poškozena a přestalo se o ni pečovat vznikl nevídaný požár v lese nad Nelahozevsí. Je nepopiratelné, že hasiči potřebují právě vodu.Že by upozornění na nešetrnost a neúctu?

Libuše byla věhlasná šamanka, druidka, kouzelnice, vědma, která chránila svůj lid v Hercynských lesích od pramenů v okolí dnešního Libušína. Kosmas si vymyslel příběh vladyky a tří potomků, aby posílil autoritu rozrůstající se Prahy.Trojice potomků se objevuje v mnoha mýtech i pohádkách. Ty jsou skutečným předáváním poselství archetypů. Nižší druidové se dělili do osmi kategorií. Sencha byl vypravěč pohádek, který bděl nad uchováním tradic. Také básníci byli prý v těsném spojení s nadpřirozeným světem.

O své osobní zkušenosti nesmím mluvit, alespoň si to myslím, ale potvrzuje staré báje o způsobu vybírání obětí a bytostech, které je třeba uctívat. O křižovatkách světů, o posvátných hájích a pramenech. O pokoře a skromnosti, která dnes chybí více než kdy jindy v minulosti.Stále ještě mnoho neznáme a možná nikdy nepoznáme.

 ERWE

Ještě k lesnímu obětišti

Ozbrojen mobilem a čelenkou proti větru vyrazil jsem využít slunečného podzimního dne. Komplikace nastala brzy. Tam to může být nebezpečné. Zase TO roztrhalo něco. Zaplašilo TO srnčí i černou zvěř. Zanechalo TO jakési veliké stopy. Myslivci na TO číhají.

Tentokrát na sebe vzala místní Mocná podobu velké šelmy. Možná probuzena vůní krve z úlovků či zpěvem motorových pil činících se před zimou. Teď kdesi ze seschlé kukuřice pozoruje svou další oběť.

Mám respekt k velkým šelmám. Vím jak rychle dokáže běžet a jak skákat a jak již takové mládě překouslo hokejový puk. /ilustrační foto/. Ledaže bych mu pustil z mobilu nějakou hudbu nebo ho přemluvil ke hře na slepou bábu. Čelenka by se mohla hodit i k zavázání tlamy, pokud by nebyla právě otevřená. Ale nejlepší je přeci jen se vrátit do bezpečí. Kde je ale to bezpečí /před vlkodlakem a v úplňku/.

V mnohých osadách na vás vyběhne neuhlídaný pes a pokud je páníček nablízku je to hodný pejsek. Ale co hladový tulák bez výchovy, opuštěný a zklamaný lidmi? Je nutné ho ulovit?

Není to zpráva, takže není poplašná. Je to úvaha. Tak uvažujme o narušeném životě v narušené přírodě, kde již není přirozených vztahů ani úcty k různým formám života, které nejsou zrovna žádané svým vlastníkem a pánem, člověkem SAPIENS.

Erwe 

Derwydd – veda – vidět, znát – dervo – derw – dřevo – dub – derviš tančící – vedy indické – kruh, had požírající svůj ocas – věda ve službách člověka , poznání , znalost –lidé stromů –koloběh života – kolik listů tolik životů -