není apríl jako apríl
zajímavá práce novinářů
Vážně, opravdu.
Často slyším smích Bohů. Ano Bohů je několik, možná mnoho, protože takový hurónský smích by nemohl vydávat pouze jeden, byť sebevíce zlomyslný. Někdy je smích jen pouhé pobavené pochechtávání . Bohové se totiž rádi baví, zejména na úkor lidí a polobohů. Rádi jim nastražují pasti, o nichž si myslí, že jsou vtipné a zejména polobohy zkouší a některé vystavují zvláště často zkouškám, při kterých se mezi sebou sází, jak tento polo člověk bude reagovat. Ano polobůh je také poločlověk a to právě bohy tak trochu zlobí, protože, ta troufalost snažit se jim vyrovnat a být při tom napůl obyčejný člověk. Někdy se některý z Bohů slituje, nebo možná také má zájem vyhrát tu sázku a pomůže člověku, těsně před jeho pádem do pasti . Může z toho vzniknout i tak směšná situace a tak to ostatní někdy tolerují . Jindy se snaží zabránit pomoci za každou cenu.A to je potom boj. Doplatí na to , ale pochopitelně ten, o kterého se perou – člověk. Polobohy nemají příliš v lásce, asi hlavně proto, že vědí, že zanedlouho přijdou mezi ně a budou jim ujídat z jejich božských pokrmů a kecat jim do jejich zábavy. Některé mají rádi. Miláček Bohů je ten, který Bohy rozveseluje nejčastěji. Jiného nemají rádi i když je jeho snažení také směšné. Například, když si myslí ,že nikdo netuší jak se snaží pomáhat lidem za zády Bohů. Trest za takovou troufalost snad ale nemůže být příliš těžký, protože to by bylo po legraci. Také ten, kdo nechce být Bohem příliš humoru nevytváří , spíše nedůvěru a to jak lidí tak Bohů. Ale být polobohem je stejně lepší. Pomáhat , tvořit místo jen stále se veselit a jíst. Být chybující a vědět o tom je lepší než být božsky neomylný a při tom dělat vlastně stejné chyby jako lidé, nebo dokonce zvířata. Vždyť samotný Zeus se přeměňoval ve zvíře, když viděl nedosažitelnou krásku.
Lidé Bohy uctívají též možná proto, že se jimi chtějí někdy sami stát. Je v tom cosi směšného, protože podlézáním se nikdo nevylepšil. Lépe je snažit se přeskočit, ale je důležité se alespoň zúčastnit, i když nechcete vyhrát.
O tom přemýšlím po vyčerpávajícím dnu, v lůně přírody při sekání trávy, ale stejně si myslím, že už to napsal někdo přede mnou.
Apríl 94 V.J.V.
Známé i zapomenuté o seznamovaní.. Najdi a odnes co uneseš převzato apríl 2012
Díky za to, co víme
Noví
členové NA jsou zajisté různí jako jsou různí všichni tvorové. V tom je pravá krása přírody. To víme všichni. Mozek muže vždy více než tělo. Oč je lepší ten, kdo zná více slov . Mnohdy čteme i vidíme, že krásná, obratná slova skrývají temné myšlenky. V Čechách se říká, že lež má krátké nohy. Pravda naopak kráčí tisíciletími. Problémy, které známe, lze pozorovat už v dávnověku. Je možné je poznat různými cestami. Všechno už tu bylo, je to pro nás povzbuzující i smutné. Povzbuzující proto, že můžeme jevy ohodnotit. Smutné proto, že se lidstvo jako celek nepoučilo. Povzbuzující proto, že někteří pochopili, nebo jsou na cestě. Smutné proto, že někteří odmítají cestu nastoupit, doufajíce, že člověk je vládce přírody. Ovšem my jsme přeze všechno příliš zajati materialismem. Poutník, hledač moudrosti, nemá tolik možností jako duch. Mozek může více. Proto chtějme více, přestože naše těla jsou slabá, zranitelná.
Co můžeme dát NA my noví členové? Všechno. Protože víme, že to nedáváme někomu, materii, ale všem. Protože víme, že ne slovy, ale činy se tvoří. Naší povinností je v rámci svých možností, které si musíme zlepšovat, usilovat o porozumění, o mír a spravedlivou budoucnost potomků. Evoluce je zlepšování. Poděkujme, že se můžeme zlepšovat. Že slova, která ne vždy najdou porozumění, jsou tím, co nás obohacuje. I když mnohdy zrazují a podvádí, jsou právě tím, co nás spojuje i konfrontuje. Tím, že se oslovujeme, se poznáváme. Tím , že se poznáváme, si porozumíme. Porozumění a tolerance je podle mne jeden z cílu, vysokých hodnot hmotné existence. Ne neustálý boj o život, ale spolupráce na zlepšení podmínek všech k žití a přežití ve zdokonalování. Když prořezáváme strom, nemůžeme nechat jednu nejsilnější větev a ostatní uřezat. Mnohé květy a plody jsou na postraních větvích. Jsme různí a různé jsou cesty. Díky NA to bude vědět více součastníků i budoucích.
Kdo hodně ví,
Mlčí..To ale není původní myšlenka . Jako vlastně žádná myšlenka, protože to samé vědělo před námi již mnoho jiných a v této chvíli mnoho dalších o tomtéž přemýšlí a mluví, a píše, různými slovy , v různých souvislostech, v různých společenstvích.
Seznámit se . To je snadné. Řekneš něco o sobě o rodině, zaměstnání a už Tě známe.Jsi jeden z nás. Máš tři děti? Děti zlobí? Naše taky. Chtěl jsi je? Jsi cvok. My taky . Každý člověk v očích toho druhého je tak trochu cvok. Ale jaký vlastně to už se nedozvíme.
Kdo o tom hodně ví, nemůže být pyšný,chlubivý. Musí být čestný, spravedlivý , rozumný, tolerantní, věcný. Řekni to krátce, neprotahuj to , seznam se a jdi. Řekni o sobě všechno, ale nezdržuj.A neotravuj. Poslouchat Tě je sice zábavné, ale také to zabírá čas. A máme konečně svých problémů dost. A hlavně se nechlub buď skromný, uctivý, a mlčenlivý.Mlčeti zlato. Jsou tu další, kteří se chtějí seznámit a také na to nemají čas.
Ale ti nejchytřejší a nejhezčí z nás nejvíce mlčí a usmívají se . A také možná nejlépe poslouchají co říkají ostatní. A skutečně se seznamují.. S námi , kteří chceme ty ostatní zatáhnout do svých problémů, které si nedokážeme sami řešit. Člověk totiž hledá spřízněnou duši proto, aby pomohl sám sobě. Většinou. A to je ono. Poznej sám sebe. Je v tom všechno.
Máme-li někoho poznat, je třeba o něm vědět co nejvíce. Ale kolik to je? Úhel pohledu je různý na každou věc i činnost , která se kolem nás přežene. Dokonce , když se dívá více lidí na stejnou věc ve stejném okamžiku, vidí ji různě. Tím více si nemohou rozumět lidé,kteří se neznají.Jsou-li proti sobě postaveni lidé o nichž někdo řekl, že jsou to pohané , neznabozi, jinověrci,nepřátelé, cvoci, těžko se seznámí a spřátelí. Mají-li navíc různou řeč a kulturní zvyklosti je téměř jisté, že se do sebe pustí , aniž by se snažili o poznání.Poznání, vzdělání, všeobecný rozhled je to čeho si já vážím. Ovládnout dokonale jednu věc je lepší než vyznat se v mnohých. S tímto názorem je možno souhlasit podle mne s výhradami. Totiž pokud je ta „jedna věc“ interdisciplinární. Zastávám názor, že specialisté mnohdy jsou bezmocní v situacích na které nejsou odborníky. Specializace je zajisté vynikající , pokud z člověka nedělá stroj, automat, který je nastaven na určitou činnost a vše ostatní je mu cizí, ba nepřátelské.
Každý člověk prožívá asi život veřejný, soukromý a tajný /to jsem opsal /. Mají-li se lidé opravdu seznámit, tak podle mne musí zapomenout na svůj veřejný i soukromý život – ten prožíváme podle okolních podmínek. Pro nás hledače moudrosti má větší smysl vědět, že nás spojuje něco více. Je to nadčasové i nad prostorové. Je to něco , co dnešní lidé zapomněli, odnaučili se to vnímat /nebo se za to stydí/ a projevuje se to zejména pouze v nevědomém napojení se.
Co řeknou mé rodinné poměry o tom jaký jsem? Něco jistě, ale je člověk, který má rodinu jiný, lepší nebo horší než ten, který nemá třeba vůbec nikoho? A co záliby? To je jasné? Já mám rád slunce, květiny, práci a odpočinek, ticho v lese a naplno řvoucí diskotéku, tanec a naprosté uvolnění, nic nedělání. Jsem ukecaný a rád mlčím.Směji se a brečím. Jsem individualista, který chce dobro pro všechny. Co je to? Plus a mínus jistě . A nadstavba? Tu hledám.
Brečím nad tím, jak jsou mnozí inteligentní lidé nechápaví.Brečím také radostí, když něco pochopím. Pochopení nepřichází mnohdy, když bychom si to přáli, ale zdánlivě nečekaně.Musel jsem se tomu zasmát nahlas. Byla to past. Ne s ostatními, ale se sebou samým se seznámit je nejdůležitější a prvotní. Co komu poví, že mám rád své děti, že rozumím své práci, že jsem dnes třeba přemístil 2 tuny na vzdálenost 400 km, a zase jiné 2 t zpět z Ostravy. Že jsem jel v noci, abych mohl ráno složit náklad, nalézt zákazníka v rozsáhlém městě, naložit nový náklad, přijet bezpečně domů, dát se do pořádku a přijet do Prahy setkat se s lidmi, kteří mají podobné cítění jako já, abych se vrátil domů opět po půlnoci a před pátou ráno už byl zase na cestě. Kdo posoudí namáhavost takové činnosti. Kdo ví , že pouhá taková cesta unaví i zdravý silný organismus . Že i silní mladí lidé bývají po takové námaze roztřesení, zničení. Mnozí nesnesou takové vypětí ani jako spolujezdci, bez stálé pozornosti a odpovědnosti.
Co je komu do toho, že se chci pochlubit svými znalostmi v dendrologii,homeopatii, mystice.To přece není hezké chlubit se něčím, čeho si cením.A já bych se chtěl chlubit, protože, kdo něco ví a neřekne , je horší. Kdo může někoho vylepšit, posílit, povzbudit,obdarovat – má to udělat i násilím. Takové násilí snad ani není protiklad nezasahování. Je to spíše mezní využití náhodných podmínek. Např. ve společnosti odkud není úniku z etických nebo fyzických důvodů je možno dočasně použít psychický/též jemný, oduševnělý nátlak, v dobrém úmyslu.Ovšem ani takto není úspěch zaručen.Jen ten žák, který je připraven, najde svého učitele.
Učíme se celý život. Učíme se a zapomínáme . Připomínáme si věci dávno i nedávno zapomenuté. Je vlastně třeba se předvádět ve znalostech výzkumů dávných civilizací, starých textů, nových výzkumů aktuálních událostí,poezie a hudby? Ano! Zkáza Atlantidy, velcí předkové možná současníci dinosaurů, posuny kontinentů, vznik a zánik civilizací i jednotlivců? Ano! Rozmanitost flory a fauny, vztahy mezi živým a neživým, tradice bojových umění starých společenství? Ano! Jak to vše zvládnout? Jak plnit při tom povinnosti ve škole, zaměstnání, v rodině, společnosti? Mnozí řeknou dost! Dost toho všeho, už mne nic nezajímá,víc už bych nestihl, dejte mi pokoj, starám se jen o sebe, stejně nic nezmůžu. I takoví lidé jsou nám potřební. Jako kontrast a inspirace. Totiž oponent obohacuje, ne přesvědčení fandové. Ale já fandím takovým, kteří se dokáží přinutit dělat něco více.
Není jistě náhodou, že skutečná dáma nebo rytíř chce studovat více oborů,nebo dokonce studovat při zaměstnání. Že jsou mezi námi tři horolezci, kteří musí zajisté při výstupu překonat potíže pro nás nepředstavitelné. Ale pak ten rozhled a nadhled. To se dá asi těžko vypovědět pouhými několika slovy. Takoví lidé jistě mají co říci a poslouchali bychom je se zaujetím dlouho.
Jenže ten čas. Ještě nedávno se lidé sesedli večer pod lípou a vyprávěli si zkušenosti, novinky i věci neuvěřitelné. Dnes pokud se někdo o něco takového pokusí - je cvok. Musí na to mít zvláštní sílu a odvahu a ani tehdy není zaručen kladný výsledek. Lidé nepřijímají. Nejsou připraveni.
Býk prý dává svým zrozencům sílu a odvahu. Muž je odvážný a svým nepřátelům nebezpečný. Nebývá příliš obdarován štěstím . Zbohatne až ve stáří. Dožije se vysokého věku. Narodil jsem se v nejkrásnějším měsíci roku. Když rozkvetly kaštany v Rooseveltově ulici v Bubenči. Není čím se chlubit? Místo narození nepůsobí na člověka? Co biotop a podloží, vliv nerostů?
Mám rád černou barvu. Černou barvu voliti neznamená vždy pesimistou nebo melancholikem býti. Nicméně milujete samotu a občas vzbuzujete dojem, že pohrdáte všemi radostmi života. V lásce se zásadně snažíte co nejvíce skrývat své city. Získat vás je těžké – nejspíše se ještě dáte přesvědčit takzvanou láskou na první pohled.
Jenže ona je to vlastně temně modrá. Modrou barvu si volí obvykle lidé s velmi bohatým vnitřním životem., kteří nepřikládají vnějším věcem valný význam. Vybírají si inteligentní partnery. V lásce jsou připraveni k jakékoli oběti a svého rozhodnutí nikdy nelitují.
To o mně říká více než, že jsem zaměstnán jako…… I když jako řidič často pozoruji svítání a vím jak před tím tma zhoustne, zneprůhlední A pak najednou Slunce ten dobrý posel, nová naděje, nový život. Někteří lidé se chodí v určité dny dívat na východ Slunce. Čekají na ten okamžik a pak jdou spokojeně po svých povinnostech
Vědění potřebujeme přijímat jako potravu. Na rozdíl od ní není třeba vědět,kdy včas přestat. To podle mého platí i o seznamování. Myslím, že někde v Řecku má výraz dělat lásku , úplně jiný význam, než v angličtině. Jde vlastně o přizpůsobování se druhému, které trvá celý život.
Já si myslím, že je třeba kterýkoli problém rozmělnit, rozebrat ze všech stran, aby došlo ke správnému pochopení. K vysvětlení odlišností,rozdílů, ale i společných poznatků a názorů. A pak …. Shrnout. Zopakovat co jsme vlastně poznali. Na čem se můžeme dohodnout. Jiní lidé mi říkají… .Tebe poslouchat je hrozně únavné. Někteří dokonce …s tebou je těžké se bavit. Je pravdou, že vyprávět si mnoho hodin, třeba celou noc, považuje mnoho lidí za zbytečnost, nesnesitelnost. Já považuji za důležité věci, které mnohdy lidé přehlížejí a opomíjejí a naopak ignoruji a zapomínám věci pro jiné určující, podstatné. Často se vracím k tématu z druhé strany. Manželka tomu říká, že si skáču do řeči. A ta o tom ví své za více než 15 let. Je mým prvním kritikem, mnohdy otvírá nový, další pohled na věc, která se mi zdá být jasná. Snažím-li se však neprotahovat, často se zapletu, nevím jak vyjádřit co nejpřesněji, nejsrozumitelněji co mám na mysli. Zejména, když nevím kolik o tom ví ten druhý, jak se na to dívá. Samotář ve mně potřebuje klid. Druhé já – publikum.
Vzpomínám si na pocity z veřejných vystoupení, řečnických, tanečních. I několika členné publikum, porota, komise – může rušit, zejména jsou-li přítomni pochybovači. I v rodině jsou proměnlivé rušivé vlivy sledovatelné. Mám –li dost času a chci se např. věnovat dětem – určitě nemají čas, mají něco důležitějšího. Chci – li si vytvořit trochu soukromí, vytvořím kolem sebe určitou „atmosféru pracovní pohody“, přicházejí jak na povel a „něco potřebují“.. Fyzického nebo duševního . Radu, pomoc, jen si popovídat. To mnozí znáte. Všechno o čem píši vlastně je známé, ale i zapomenuté. Mnohokrát řečené a přesto dostatečně nevyužité. Je to možná chaotické, ale možná z toho vznikne , alespoň v někom zárodek něčeho nového, lepšího, dokonalejšího, ideálnějšího.
Je to jednoduché zbavit se svých problémů tím, že je vhodíme mezi ostatní, ať si s tím poradí po svém. Je-li to pro někoho nepřístupné, pak při tom třeba usne, nebo se jiný možná rozčílí, řekne – další cvok. Ale kdo to chce číst, ten si to najde a vezme si co unese. Nebo možná spíše si TO najde SAMO jeho.
Seznamování - to jsem potřeboval. Stejně jako ve filmu Jen ho nechte ať se bojí. Vlastně jsem se na to chystal a přesto mně to i překvapilo. Chtěl jsem vyvolat něco a když to přišlo bylo to jiné. Jako vlastně vždy- člověk neví jak to vlastně dopadne. Opravdu si nemyslím , že jsem něčím výjimečný ,naopak , mnoho lidí je takových, ale tajný život se při seznamování neodhaluje ani po „nepříjemných otázkách“. Důvody jsou jasné , ale možná vlastně málo pochopitelné. Obava ze směšnosti nám brání v činnosti, kterou bychom možná lépe sebe představili i zároveň našli nové přátele a duše spřízněné. V činnosti , která nás třeba opravdu baví, která je možná naším skutečným posláním, která může být přínosem i pro ostatní, ať už jako vzor nebo odstrašující příklad. Zamyslete se jest-li se vám to nestalo a pošlete to dál. Zanechte stopu. Diskvalifikujte lhostejnost.
apríl 94 převzato apríl 2012
